Vážení návštěvníci, opět otevíráme rozsáhlé memoáry dohlížitele v.v., pana Karla Holeného. Všechny případy jsou pravdivé, dokumentace je spolehlivě uložena v archivu JP.

Nyní již tedy dejme slovo panu Holeného (neskl.-pozn.), aby Vás poučil několika příběhy ze svého bohatého a užitečného života:

“Hubertův” případ

Následující případ je z počátku 90. let a do archivu JP se zapsal hned z několika důvodů, jak hned uvidíme z následující zprávy. Tehdy si Hubert K. (58) v katastru obce Tlubno vyzdobil svůj příbytek uprostřed hlubokých lesů větším množstvím neautorizovaných symbolů. Po zjištění této skutečnosti, již nahlásil příslušnému dohližiteli jeden loajální občan, byla k Hubertovi K. vyslána dvojice příslušníků Jelení policie, kteří měli na místě ověřit, zda se tvrzení občana zakládá na pravdě a podle potřeby ihned zakročit. Hubert K. však nereagoval tak pokorně, jak by se dalo očekávat. Hlídku uvítal střelbou z brokovnice s trychtýřovitým ústím hlavně a poštval na ni smečku mechanizovaných zajíců, kteří mu objekt hlídali. Hlídka JP byla nucena s těžkými zraněními kvapně ustoupit a přivolat pomoc. Triedrem pozorovala Huberta K., který triumfálně přecházel po verandě a co chvíli dělal necudná gesta střídavě směrem k hlídce ukryté v mlází a směrem k nelegální trofeji vyvěšené nade dveřmi.
Motorizovaná rota JP, která dorazila na místo po 15 minutách, se po krátké poradě rozhodla vzít objekt útokem. Zdárně se rozvíjející vějířovité obklíčení bylo zastaveno rojnicí mechanizovaných medvědů, kteří v Hubertových službách postupovali v opačném směru. Mužstvo JP neztrácelo hlavu a pustilo se srdnatě do nerovného boje. Disciplína, kázeň, smysl pro povinnost, oběť ve vyšším zájmu, to jsou vlastnosti mužstva JP! Nemůžeme spolehlivě říci, zda by se situace vyvíjela jinak, kdyby se v rozhodující fázi bitvy nepřiklonily na stranu nepřítele zrádné houby, které - zlákány lacinými Hubertovými sliby - zvrátily zatím nerozhodný průběh bitvy. Téměř celá rota JP zahynula v boji, ostatní v lazaretu, jen tak tak stihli podat o celé akci hlášení. Na vysvětlenou je třeba říci, že tehdy JP zdaleka nedisponovala takovými silami a možnostmi, jako dnes.
Dozvěděl jsem se o tom masakru těsně před půlnocí 12. května. Okamžitě jsem informoval spěšným kabelogramem vrchního dohližitele Artura Koníčka. Ten si vzhledem k závažnosti situace vyžádal pokyny přímo z ústředí SSJN.
Abych to zkrátil: pod dohledem pěti set jelenů hloubilo dvanáct tisíc civilistů podzemní štolu k Hubertovu opevněnému objektu. Když byla po 2 měsících vykopána, bylo na pokyn jelenů vytaženo stavidlo a chodbou přivedena žhavá láva z nedaleké Komorní hůrky, která byla tehdy ještě činnou sopkou. Štola ústila přímo pod skladem majonézy, která byla základní složkou pohonné směsi mechanizovaných zvířat. To jsme jim ale zatopili! V důsledku přítomnosti lávy se zvýšila teplota, která majonézu znehodnotila. Pak bylo hračkou vzít objekt útokem a obsadit ho. Hubert vida, že je situace ztracena, si ustřelil hlavu brokovnicí a zkrátka nepřišly ani záludné houby - pozvali jsme tři zkušené akreditované houbaře s řádnou licencí, kteří houby nemilosrdně rozšvihali. Od té doby jsou vyškolení houbaři nedílnou součástí složek Jelení policie.

Divný Véna

V osamělém domku za vsí žil Václav. S nikým se nestýkal, nikoho nezdravil s nikým se nikdy nedal do řeči. Krátce řečeno - divný pavouk. Lidé z vesnice už dávno zanechali pokusů jak s Václavem navázat kontakt a proto mu nikdo neřekl jinak než divný Véna. Byl sice divný ale nikomu by neublížil.
Nikdo neviděl Vencu nikdy pracovat, přesto si ale nežil špatně. Chodil poměrně dobře oblékán, fasáda jeho domku zářila čistotou, na dvoře nechyběl bazén ani sauna a každý měsíc bylo lze Vénu vidět v jiném novém autě. Staré “ojeté” vozy parkovaly na poli za domkem - byla jich už pěkná řádka. Lidem ze vsi pochopitelně vrtalo hlavou, kde že na to všechno ten Véna bere. Vesnicí se nesly “zaručené” zprávy o dědictví, bohaté milence, pokladu nalezeném ve sklepě i o spojení s ďáblem.
Skutečnost byla ale mnohem prostší. Pod maskou nerudného a neškodného samotáře se skrývala lidská zrůda, kterou snad nelze ani popsat slovy. Obci totiž byly přiděleny čtyři krmelce. Obyvatelé je podle přesně předepsaných dávek pravidelně zanášeli. A občas samozřejmě přidali jelenům i něco na přilepšenou. Véna - to monstrum - vždy bezprostředně po zánosném termínu všechny krmelce objel s vozíkem a vše ukradl. Takto získané potraviny potom zpeněžoval v nedalekém městečku.
Obyvatelé vesnice za nějaký čas Vénovo zvěrstvo objevili a jen stěží se ubránili snaze vzít spravedlnost do svých rukou. Zavolali jednotky JP a ty udělaly rejdům Václava konec. Exekuce se konala na návsi a trvala šestnáct hodin. I tak ale v lidech ze vsi ještě dlouho zůstal pocit znechucení a hnusu.