Na špióny

Tato hra není původní. ale pochází z Urugwaye. Bavili se jí tamní chlapci - synové strojvůdců, výpravčích a jiných zaměstnanců urugwayské dráhy ve volných chvílích mezi tvrdou prací.
Hra klade důraz na zábavnost a bystrost hráčů, na druhou stranu není nijak výchovná. Je k ní potřeba kromě dobré nálady ještě několik kufrů. Hráči se rozdělí na skupinky po třech, přičemž každá skupinka si opatří dva kufry, batohy či jiná zavazadla libovolných rozměrů. Poté se v každé tříčlenné skupince zvolí špión. Ten "uschová" své dva kolegy do zavazadel a má pět minut na to, aby je schoval na jakémkoliv místě nádraží. Povoleny jsou zejména bezpečnostní schránky na číselný kód, odstavené vagóny atp. Fantazii se meze nekladou, takže můžete kufr podstrčit třeba starému žebrákovi, či ho vložit do mezinárodního rychlíku.
Když mají všichni špióni svá "tajná" zavazadla patřičně uschována, přistoupí se k druhé, o něcozábavnější části hry. Losem se určí, kdo má která zavazadla ukořistit (průmysloví špióni šli vždy najisto) a v co nejkratším časovém limitu je musí nalézt (zjistit kód schánky apod.). Poté musí tato zavazadla dopravit na stanovené místo (Urugwayští chlapci je dopravovali na lamách, nicméně to v našich podmínkách není možné a proto si vypůjčíme klasické koně), zhruba 50 kilometrů od startu.
Špión, který sem dojede jako první však stále není vítězem. Nyní musí ještě za zajatých "kamarádů" vytáhnout ony kompromitující informace (které jsou předem dohodnuty s vůdcem). Špión, který ze zajatců dostane informace první, se stává vítězem.